Jmenuji se Petra. Jako mimino jsem se narodila s mini mírami, které jsem záhy velmi rychle dohnala a v dospělosti více než předehnala :-(.
Do 5ti let jsem byla celkem „normální“. Pak se ale něco změnilo a začala jsem na škole patřit mezi „tlustoprdy“. Asi ve 3. třídě jsem absolvovala ozdravovnu „pro tlusté“, zadařilo se, zhubla jsem. Pak mě ale děda vyvezl k příbuzným na Moravu a bylo vymalováno.
Dodnes si pamatuji, jak nás na ZŠ na začátku a na konci školního roku vážili, aby si ověřili, že z nás za ten rok vychovali atlety se sportovními těly… A pamatuji si, jak jsem trpěla, když se váhy hlásily nahlas… Tady asi začalo to trauma, se kterým bojuji celý život. Protože není nic horšího, než posměch spolužáků. Nebudeme si nalhávat, děti jsou mezi sebou prostě zlé… Takže mi zůstala nálepka – tlustá šprtka.
Dospívání jsem tak nějak přetrpěla. Mezi třídní modelky jsem holt nezapadla. Zůstala mi jen inteligence, která aspoň byla na dost dobré úrovni.
Po střední škole, s nástupem do zaměstnání, jsem bojovala. S postavou, svým vzhledem. Celkem se mi dařilo. Pak přišlo vysněné zaměstnání, stres, nepravidelná strava. Po pár letech jsem začala tloustnout, ani nevím, jak a nahoře bylo prvních 10 kg. Pak 20. Bylo mi divné, že už s tím nejde bojovat, porce byly téměř stejné. Po 2 letech návštěv MUDr. Cajthamlové, vyzkoušení různých zázračných diet a tukožroutských polévek, jsem se uchýlila do obezitologické poradny. Už ten název mě děsil. Milá paní dr. mi hned mezi dveřmi sdělila, že mám určitě problém se štítnou žlázou. Po mém umanutém kroucení hlavy, že ne (byla jsem poučena od dr. obvodní), se jukla do papírů a vítězoslavně mi oznámila, že již 2 roky jsem měla být v léčení a že každá, ale opravdu byť minimální odchylka, se musí začít léčit. Tak jsem začala. Stresové zaměstnání dokonalo své a po 3 letech mi štítná žláza přestala fungovat nadobro. A s ní se ke mně nabalilo celkem 30 kg.
Do toho přišlo těhotenství, které mi přineslo naštěstí „jen“ 5 kg, po porodu jsem měla -12kg. Nadšeně, že to konečně půjde dolů, že se tělo tím těhotenstvím vlastně změnilo, jsem se pustila do úpravy stravy a chození x kilometrových procházek s kočárkem. Šestinedělí pro mě bylo, v tomto směru, úžasné. Pak se mi vrátila původní výše hormonů a vše bylo zpět. Do měsíce jsem měla 5 kg nahoře a rostla jsem úspěšně dále…
V lednu letošního roku jsem získala opět úžasnou práci. Ovšem můj vzhled (koukat se dá tak max. na hlavu a hruď) byl tristní. Kolegyně upravené, většinou štíhlé, reprezentativní. Po prvním výjezdu s mým šéfem, kde jsem střídavě chytala dech, tašky a foťák, jsem se rozhodla s tím něco udělat. Má nová kolegyně, postavou samo modelka, mě seznámila se svou kamarádkou, která mě zasvětila do tajů Medidiet J Začátek byl krušný, ale výsledky se dostavily téměř okamžitě. Byla jsem naspeedovaná, po těch letech konečně něco, co zabralo a odměnilo mě. Po 2,5 měsících jsem měla dole 13 kg. Zase se vejdu do menšího oblečení, zase si mě všímají muži, což je příjemné. Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale věřím, že díky Medidiet to prostě dám.
Mé poděkování patří několika lidem. V první řadě chci poděkovat svému manželovi, který mi byl a je velkou oporou. Podporoval mě od začátku a je na něm vidět, že se mu má změna líbí.
Dále chci poděkovat mé kolegyni Lence, která mě držela hlavně v začátcích a která mě s Medidiet seznámila.
Úplně nejvíc chci poděkovat Lence Michálkové, která je úžasným člověkem, Medidiet žije a bez ní bych to nezvládla. Vždy je mi k dispozici na telefonu, poradí, dokáže úžasně namotivovat, ale i vynadat :) Vždy se těším na naše setkání, protože je neskutečně pohodový člověk. A to je v tomto boji hrozně důležité!
Do 5ti let jsem byla celkem „normální“. Pak se ale něco změnilo a začala jsem na škole patřit mezi „tlustoprdy“. Asi ve 3. třídě jsem absolvovala ozdravovnu „pro tlusté“, zadařilo se, zhubla jsem. Pak mě ale děda vyvezl k příbuzným na Moravu a bylo vymalováno.
Dodnes si pamatuji, jak nás na ZŠ na začátku a na konci školního roku vážili, aby si ověřili, že z nás za ten rok vychovali atlety se sportovními těly… A pamatuji si, jak jsem trpěla, když se váhy hlásily nahlas… Tady asi začalo to trauma, se kterým bojuji celý život. Protože není nic horšího, než posměch spolužáků. Nebudeme si nalhávat, děti jsou mezi sebou prostě zlé… Takže mi zůstala nálepka – tlustá šprtka.
Dospívání jsem tak nějak přetrpěla. Mezi třídní modelky jsem holt nezapadla. Zůstala mi jen inteligence, která aspoň byla na dost dobré úrovni.
Po střední škole, s nástupem do zaměstnání, jsem bojovala. S postavou, svým vzhledem. Celkem se mi dařilo. Pak přišlo vysněné zaměstnání, stres, nepravidelná strava. Po pár letech jsem začala tloustnout, ani nevím, jak a nahoře bylo prvních 10 kg. Pak 20. Bylo mi divné, že už s tím nejde bojovat, porce byly téměř stejné. Po 2 letech návštěv MUDr. Cajthamlové, vyzkoušení různých zázračných diet a tukožroutských polévek, jsem se uchýlila do obezitologické poradny. Už ten název mě děsil. Milá paní dr. mi hned mezi dveřmi sdělila, že mám určitě problém se štítnou žlázou. Po mém umanutém kroucení hlavy, že ne (byla jsem poučena od dr. obvodní), se jukla do papírů a vítězoslavně mi oznámila, že již 2 roky jsem měla být v léčení a že každá, ale opravdu byť minimální odchylka, se musí začít léčit. Tak jsem začala. Stresové zaměstnání dokonalo své a po 3 letech mi štítná žláza přestala fungovat nadobro. A s ní se ke mně nabalilo celkem 30 kg.
Do toho přišlo těhotenství, které mi přineslo naštěstí „jen“ 5 kg, po porodu jsem měla -12kg. Nadšeně, že to konečně půjde dolů, že se tělo tím těhotenstvím vlastně změnilo, jsem se pustila do úpravy stravy a chození x kilometrových procházek s kočárkem. Šestinedělí pro mě bylo, v tomto směru, úžasné. Pak se mi vrátila původní výše hormonů a vše bylo zpět. Do měsíce jsem měla 5 kg nahoře a rostla jsem úspěšně dále…
V lednu letošního roku jsem získala opět úžasnou práci. Ovšem můj vzhled (koukat se dá tak max. na hlavu a hruď) byl tristní. Kolegyně upravené, většinou štíhlé, reprezentativní. Po prvním výjezdu s mým šéfem, kde jsem střídavě chytala dech, tašky a foťák, jsem se rozhodla s tím něco udělat. Má nová kolegyně, postavou samo modelka, mě seznámila se svou kamarádkou, která mě zasvětila do tajů Medidiet J Začátek byl krušný, ale výsledky se dostavily téměř okamžitě. Byla jsem naspeedovaná, po těch letech konečně něco, co zabralo a odměnilo mě. Po 2,5 měsících jsem měla dole 13 kg. Zase se vejdu do menšího oblečení, zase si mě všímají muži, což je příjemné. Mám před sebou ještě dlouhou cestu, ale věřím, že díky Medidiet to prostě dám.
Mé poděkování patří několika lidem. V první řadě chci poděkovat svému manželovi, který mi byl a je velkou oporou. Podporoval mě od začátku a je na něm vidět, že se mu má změna líbí.
Dále chci poděkovat mé kolegyni Lence, která mě držela hlavně v začátcích a která mě s Medidiet seznámila.
Úplně nejvíc chci poděkovat Lence Michálkové, která je úžasným člověkem, Medidiet žije a bez ní bych to nezvládla. Vždy je mi k dispozici na telefonu, poradí, dokáže úžasně namotivovat, ale i vynadat :) Vždy se těším na naše setkání, protože je neskutečně pohodový člověk. A to je v tomto boji hrozně důležité!